|
Ke konci prvního tisíciletí postupně narůstalo napětí mezi východní a západní církví, které vedlo až k velkému schizmatu roku 1054, které dodnes nebylo překonáno. Přesto je nauka pravoslavné církve v některých ohledech relativně blízká nauce římskokatolické a mezi oběma církvemi pokračuje dialog. Velký rozkol byl však fixován vývojem věrouky římskokatolické církve v průběhu druhého tisíciletí – všechna tato nová dogmata přijatá na západě po roce 1054 jsou neslučitelná s pravoslavnou věroukou a spolu s odlišnou římskokatolickou spiritualitou znemožňují obnovení jednoty římské církve (a protestantských církví) s pravoslavnou církví.
Pravoslavná církev je společenstvím samosprávných místních církví, z nichž každá je autokefální, tj. řízená vlastním nejvyšším představitelem – prvním z místních biskupů. Pravoslavné církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich často hovoří, jako by šlo o jedinou pravoslavnou církev. Přesto se v nuancích církevní praxe a obyčejů mezi jednotlivými místními církvemi objevují odlišnosti podle místní tradice, zvyklosti. K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka, Rumunska, Ruska, Ukrajiny a dalších slovanských zemí. Pravoslavní věřící, původně emigranti, však obývají i mnoho jiných zemí, velké komunity pravoslavných věřících existují např. v USA, Kanadě nebo Austrálii. Pravoslavné církve užívají při liturgii buď starých jazyků (ve slovanských církvích často církevní slovanštiny, což je novější forma staroslověnštiny), nebo současných jazyků národních. Biskupové, kteří představují celou místní církev, bývají nazýváni patriarchové, metropolité nebo arcibiskupové.
Společenství pravoslavných církví:
- Řecká pravoslavná církev
- Koptská pravoslavná církev
- Syrská pravoslavná církev
- Chorvatská pravoslavná církev
- Makedonská pravoslavná církev
- Černohorská pravoslavná církev
- Ruská pravoslavná církev
- Gruzínská pravoslavná církev
- Srbská pravoslavná církev
- Rumunská pravoslavná církev
- Bulharská pravoslavná církev
- Etiopská pravoslavná církev
- Kyperská pravoslavná církev
- Polská pravoslavná církev
- Albánská pravoslavná církev
- Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
- Pravoslavná církev Ukrajiny
Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku je místní autokefální (samostatná a nezávislá) pravoslavná církev složená z Pravoslavné církve v českých zemích (podle sčítání lidu 2011 měla 20 533 věřících) a Pravoslavné církve na Slovensku (podle sčítání lidu 2011 49 133 věřících). Zájem o pravoslavné bohoslužby je ovšem v obou zemích vyšší, neboť se v nich mimo stálých návštěvníků vyskytuje velký počet věřících z řad turistů, dočasně pobývajících cizinců a dělníků z východní Evropy.
Dnešní název má církev na základě sněmovního usnesení z prosince roku 1992 o změně názvu. Do té doby nesla název Pravoslavná církev v Československu, pod nímž byla od roku 1946 autonomním exarchátem Ruské pravoslavné církve, od roku 1951 pak získala od Ruské pravoslavné církve autokefalitu. V letech 1950–1968 pod ni byli začleněni i slovenští řeckokatolíci, protože řeckokatolická církev byla státem zakázána.
Kromě Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku fungují v Česku také dvě obce Ruské pravoslavné církve - v Praze a v Karlových Varech:
Ostatní autokefální pravoslavné církve:
|